Datová schránka, postřeh při zřizování

S rostoucími cenami doporučených dopisů na jedné straně a možností komunikovat zdarma se státem a současně mít možnost úplně zapomenout na neschopnost v doručování doporučených psaní, jsem se rozhodl zřítit si datovou schránku pro fyzické osoby nepodnikatele. Jestli mnou očekávané výhody, budou opravdu výhodami, ukáže čas, ale očekávám, že finanční úřad už nebude muset posílat nesmyslné složenky opožděně na vyžádání, ale dojdou tak jaksi automaticky, podobně jako důležitá upozornění, nařízení státu.

To, o čem se chci zmínit nyní je způsob, jakým pracuje Česká pošta, s. p., konkrétně Czech point. Abych byl se žádostí o zřízení co nejrychleji hotov, vydal jsem se na pobočku pošty tak, abych byl na řadě mezi prvními hned v 8 hod. ráno. A div se světe, povedlo se. Po rychlém výšlapu shodami do prvního patra zjišťuji, že o služby Czech Pointu (e-governmentu) jsem první a jediný.

O to větší překvapení se mi dostává, když je mi přiděleno pořadové číslo 701. Po vyzvání, na mé překvapení ale zjišťuji, že pořadové číslo 700 bylo zabráno samotnou pracovnicí Czech Pointu, která si v klidu a vesele prohlíží nějaké webové stránky a něco píše do mobilu. Asi takové to přidělování si neobsazených pořad aby se nemuselo moc pracovat ve skutečnosti…

Kolegyně vedle ní, ke které jsem byl přiřazen, začíná obligátní úkony úředníka, tak se cítím spokojen až do doby, když najednou začne zvyšovat hlas a celkově panikařit, že jí nefunguje počítač, začíná tlouct do klávesnice, zběsile hýbat a klikat myší a až po několika vteřinách mě slušně ale roztěkaně požádá, jestli bych mohl přejít se svým požadavkem ke kolegyni, která si pořád cosi dělá na mobilním telefonu.

Tato kolegyně podvědomě kývne na její doporučení, tak k ní přicházím a při podávání pořadového lístečku mě spěšně přesměrovává jinam slovy, že mi pomůže její kolega, který se dosud ani neukázal. Ať si popojdu kousek dál.  Tak postupuji k třetí přepážce, chvíli čekám, a v tom přivede onoho kolegu se slovy, že tu má „klienta“.

Konečně podávám pořadové číslo a vysvětluji, co chci, pán je velmi ochotný, vypíše, žádost, ověřujeme data atd. Mezitím ona pracovnice s mobilem se najednou přesunula k tiskárně a začíná na celou místnost hlasitě vykládat, že jí cosi nefunguje. Prostě dává najevo, že vykonává nějakou důležitou činnost, kromě mě tam nikdo jiný nebyl. Paní, jež se sekl počítač, utíká ihned pomoci. A to přitom svůj problém s počítačem dále nezmiňuje, buď zázračně zmizel, nebo vůbec nebyl.

Mezitím, onen pán co mne obsluhoval při cestě od tiskárny s mými, už ověřenými a opravenými, papíry stihl dotazovat obě kolegyně co se děje, vrátit se dokončit můj požadavek a vyřešit na dálku problém jeho kolegyň. A to jsem si všiml, že má chudák cosi s rukou.

Co tím chci říct? Na oddělení pošty s minimálním provozem, za 20 min co jsem tam strávil, jsem byl jediný klient, neobsazené číslo požadavku, které nikdo přede mnou nebral a nikdo nebyl obsloužen, nepočítám. Jediný kdo skutečně pracoval, byl onen postižený pán. Jeho kolegyně dokonale předstíraly, že vykonávají nějakou činnost a dost hloupým způsobem zneužívaly ochoty a dobroty třetího, navíc postiženého. Po tomto pozorování mě tak mě napadá zásadní otázka, zda takto funguje celá Česká pošta, s. p., kde ze skupiny tří lidí pracuje jen jeden a zbytek práci jen předstírá. Přiznám se, nedovedu si představit chaos těch ženských, kdyby jim tam chodili lidi jako na jiných přepážkách.

Dle mého podnět k zamyšlení pro každého, kdo si myslí, že se ve státě a státních firmách vesele rozhazuje a nehospodaří efektivně.

Kategorie