Číslo 105,9

Jen nedávno jsem byl se svou dobrou kamarádkou na letním představení divadla Bolka Polívky Mínus Dva. Hned po usazení pod zamračeným nebem mě překvapila, že pro mě má cosi drobného ale, že to jaksi zapomněla doma. Říkám si dobrá, copak asi? Oddávám se představení, který lze jen doporučit a svou mužskou ješitnost nechávám usínat na vlnách spokojenosti a zábavy, když tu kamarádka o přestávce opakuje, cosi jsem pro tebe zapomněla doma, když toto zopakovala po třetí na konci překvapení, navrhl jsem jí další schůzku ten samý týden, jen tak, bez šponování setkání se v konkrétní hodinu.

Tímto svolením, i když se nesetkáváme příliš často, jakkoli je nám to oběma asi příjemné, jsem dal své mužské ješitnosti opravdu zabrat. Kamarádka přinesla tenkou tašku, nic velkého a s úsměvem na tváři mi ji podávala se slovy: „to je pro tebe, abych nezapomněla“. Abych to zkrátil, jsem zvyklý na vše možné od neznámých a i přátel, ale když vám kdosi podaruje digitální osobní váhu, co si o tom myslet. Osobně si tlustý nepřipadám, a i kamarádka mě konejšila, že je to myšleno z její strany v tom nejlepším světle. Když jsme se nad tím spolu smáli, věřil jsem si a pořád věřím i jí, snad by tlusťochovi a někomu nesympatickému nedávala takový „luxusní dárek“.

Bohužel, když jsem vyzkoušel tu novou váhu a ta mi ukázala, kde je skutečnost, s číslem 105,9, trochu mě oblil pot a nahlodal brouk pochybnosti, že jsem dosud neviděl na sobě, co ta váha zjistila za pár vteřin. Pravdou je, že od té doby asi týden a něco vynechávám sladké, bílou mouku, jím více zeleniny, opět šlapu pravidelně na kole a čísla se lepší. Snad natrvalo a snad se má mužská ješitnost neuspokojí jen s klesající tendencí a má kamarádka i příště vyjádří to, co by měl každý vědět o sobě sám i bez drahých a high-tech dárků.

Kategorie