Být potřebný a mít potřebu

Už celkem dlouho se pozastavuju nad používáním přídavného jména „potřebný“ v kontextu sociálních vazeb a označování statusu některých společenských skupin. Až teď v souvislosti s pandemií čínské chřipky, označované jako COVID-19 a nadužívání toho přídavného jména, jsem se nad jeho významem trochu zamyslel. Mnozí nebudou a nemusí souhlasit ale ať, každý máme právo na vlastní názor.

Jestli si otevřu nějakou on-line encyklopedii, dozvím se, že od přídavného jména „potřebný“ jsou odvozeny tyto slovní tvary:

potřebná ~ potřebné ~ potřebného ~ potřebném ~ potřebnému ~ potřební ~ potřebnost ~ potřebnostech ~ potřebnostem ~ potřebnosti ~ potřebnostmi ~ potřebnou ~ potřebných ~ potřebným ~ potřebnýma ~ potřebnými

Všechny tyto slovní tvary odkazují na fakt, že něco, nějaký subjekt je potřebný, neboli nutný buď pro nějaký objekt, jeho samotnou existenci, nebo další esenciální činnost tohoto objektu.

Tato definice není určitě dokonalá, nakolik vztah potřeby nemusí nutně nabývat subjekt objektovou vazbu. Podstatou je, že přídavným jménem potřebný se označuje vztah nevyhnutnosti, nepostradatelnosti ve vzájemné vazbě dvou a více entit.

Tuto povrchní definici umocňuje i použití synonym pro „potřebný“, která jsou opět snadno dohledatelná online jako:

nezbytný, potřebný, nutný, požadovaný, odpovídající, žádaný, nuzný, chudý, žádoucí, přitažlivý, vhodný, nevyhovující, chybějící, nedostačující.

K výše popsanému významu přídavného jména „potřebný“ mě zaráží, jak v průběhu těchto dní, ale nejen nich, dochází k, do jisté míry, zvrácenému použití směrem k označení sociálních skupin. Toto zvrácené použití vede k snadné záměně podstaty významu a označování nesprávných sociálních skupin. Bohužel sdělovací prostředky toto zaměňování šíří.

Možná se mýlím, ale jestli jsme ve stavu nouze, víc než kdy jindy začíná být zřejmé, že tzv. potřebný, neboli v nožném čísle potřební jsou ti, co v největší možné míře „bojují“ s nákazou, či virem. Řečeno všeobecně z pohledu jiné situace potřební jsou ti, kteří jsou svou existencí a činností, jež vykonávají nepostradatelní pro ostatní. Z aktuálního společenského hlediska, viz výše, mi takové označení připadá přiměřené pro hasiče, záchranáře, lékaře, sestřičky, policisty, armádu atp. Tyto profese jsou pro zachování status quo esenciální, tudíž nevyhnutné.

V kontrastu s tímto logicky nechápu, proč se označí pomocí přídavného jména „potřebný“ nadužívá současně i pro skupiny, které s výše jmenovanými v aktuální době nemají nic společného, právě naopak, vyžadují aktivitu potřebných. Mám konkrétně na mysli, seniory, nemocné, nepracující, děti atp. Tyto skupiny mohly být potřebné v minulosti, nebo budou v nějaké blízké, či vzdálené budoucnosti, ale v daném stavu a statusu jsou více, či méně přijímateli produktů, výsledků snažení prve jmenovaných.

Jestli někdo správně označuje za potřebné hasiče, armádu, lékaře, sestřičky a aktivně pracující daňové poplatníky plnící státní kasu, není možné v ten samý moment označit stejným přídavným jménem protistranu. Dle mého je nutné rozlišovat v čase, kontextu a individuálně. Věřím, že nikdo nechce pomocí přídavného jména potřebný srovnávat vyčerpanou zdravotní sestru, pracující za tabulkový plat padající na ústa vyčerpání a bezdomovce popíjející krabicové víno, očekávajíc že dostane od kolemjdoucího „drobák“.

Dle mého, a mohu se mýlit, je potřeba rozlišovat mezi „být“ potřebný a „mít“ potřebu. V dnešní době politické korektnosti mi tohle evidentně chybí. Obojí je součástí jedné mince ale s odlišnými vlastnostmi.

 

Kategorie