Názory

Být potřebný a mít potřebu

Už celkem dlouho se pozastavuju nad používáním přídavného jména „potřebný“ v kontextu sociálních vazeb a označování statusu některých společenských skupin. Až teď v souvislosti s pandemií čínské chřipky, označované jako COVID-19 a nadužívání toho přídavného jména, jsem se nad jeho významem trochu zamyslel. Mnozí nebudou a nemusí souhlasit ale ať, každý máme právo na vlastní názor.

Koloběžky a kola na chodník a přechod pro chodce prý nepatří

Stačí se ale projet centrem Brna nebo jiného města a důkaz o nedodržování všeobecně známých pravidel je zřejmý. Cyklisté, nebo koloběžkáři na chodníku klidně omezují a ohrožují chodce. Při neočekávaném vlítnutí koloběžkáře, nebo cyklistu na přechod pro chodce, kde už vůbec nemá co dělat a určitě nemá přednost, zbytečně zvyšují krevní tlak řidičům.

Arogantní cyklisté

Často slýchám, že řidiči, myšleno motorových vozidel, jezdí jako prasata a nejsou ohleduplní k svému okolí atp. Ano, můžu potvrdit. Když se do většího města navalí spousta vesnických vagabundů, tak málokterý z nich je schopen včasného řazení do odbočovacích pruhů za správného užití, jestli vůbec směrových světel. Základní pravidlo neohrozit / neomezit neplatí, zrovna dnes jsem jednoho takového blba potkal, takové to černé s kroužky pro koloušky.

Možnost volby

Možnost volby ve všem se poslední dobou jaksi vypařila, úplně vymizela. Aspoň mě to tak připadá, co se týče jisté části soukromého života. Uvedu příklad, jeden z mnohých. Několik málo kolegů z práce si smyslelo, že půjdou na bowling. Z času na čas tzv. team-building není nic špatného, ale nic se nesmí přehánět, že. Říkám si fajn, jestli budu mít čas, možná se přidám. Ale pokud se mi nebude chtít, nebo se mi to nebude hodit, nechám to tak.